Oficiální webové stránky Valérie Zawadské.

Záznam rozhovoru s Valérií na stanici ČR 1 Radiožurnál.

(Český rozhlas 1 - Radiožurnál, 19.09.2005, 12:30 hod.)

Královna dabingu Valerie Zawadská.

		Dobrý den a příjemný poslech Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu vám přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc. Hostem pořadu Dva na jednoho je dnes herečka, která si jistě už ráda zvykla na označení královna dabingu Valerie Zawadská. Dobrý den.

		Host (Valerie Zawadská): Dobrý den. Zvykla jsem si, to ne, tomu nevěřte.

Moderátor (Naděžda Hávová): A nicméně je to hezké označení královna dabingu.
Host (Valerie Zawadská): Velmi krásné, děkuji.

Moderátor (Vladimír Kroc): Rovnou přiznám, že to je jenom shoda náhod, ale vy právě dnes slavíte narozeniny. Tedy gratulujeme.

Host (Valerie Zawadská): Děkuju hezky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Valerie Zawadská byla počata v Sokolově, jak jsem se dočetl, ale narodila se 19. září 1958 ve Šternberku na Moravě. Od 12 let se věnuje divadlu. Začínala v ochotnickém souboru v Loučné nad Desnou, kam se s rodiči a s o rok starší sestrou přestěhovali ze slezských Rudoltic. Kde to přesně je?

Host (Valerie Zawadská): Slezské Rudoltice jsou v okrese Bruntál. Nedávno jsem tam byla a koncem srpna taky tahle ta vesnice slavila sedmi sté padesáte výročí od založení. Zvali mě, ale.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže se s vámi rádi chlubí jakoby s rodačkou?

Host (Valerie Zawadská): Bohužel jsem nemohla. A to já jsem moc ráda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Po gymnáziu Valerii nepřijali na JAMU v Brně, zato jako elévku do šumperského divadla ano. Vystudovala DAMU, čtyři roky hrála v Chebu, skoro 20 let je v Praze, z toho jedenáctou sezónu na volné noze, jak se říká.

Host (Valerie Zawadská): Pozor ne jedenáctou, už patnáctou.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vážně, to to letí.

Host (Valerie Zawadská): To letí jako blázen.

Moderátor (Vladimír Kroc): Šestkrát získala cenu divácké přízně jako dabérka. Několikrát cenu Františka Filipovského. V současnosti můžete vídat v televizním seriálu Rodinná pouta. Hrála mimo jiné ve filmu Snowborďáci, Saturnin, Lev s bílou hřívou, nebo Rozpuštěný a vypuštěný. To tak namátkou vybírám. Valerie Zawadská je vdaná, její manžel je muzikant.

Host (Valerie Zawadská): Není to pravda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ne? Promiňte.

Host (Valerie Zawadská): To já miluju za tohle novináře, pardon že skáču do řeči. Ale vždycky říkám, prosím vás, já nejsem vdaná. Já se nechci vdávat. Nám ten náš svazek s mým životním partnerem Romanem Křížem takhle vyhovuje a děti už taky pochopily, že není třeba nějaký papír. Protože maminko ty kdyby ses vdala a jmenovala se Křížová, tak už by tě potom nebrali nikam do práce, viď? A měli bysme penízky? Takže ty se musíš jmenovat Zawadská.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak beru zpět.

Host (Valerie Zawadská): Myslím, že je to krásně vyjádřeno.

Moderátor (Vladimír Kroc): Valerie Zawadská není vdaná, nicméně s Romanem Křížem mají desetiletého Honzu a sedmiletého Romana. To je správně?

Host (Valerie Zawadská): Souhlasím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vaši rodiče pracovali v zemědělství. Kde se ve vás vzala ta touha stát se herečkou?

Host (Valerie Zawadská): A čo ja viem? Tím jsem dala najevo, že mám v sobě i slovenskou krev, maďarskou, cikánskou, polskou po rodičích.

Moderátor (Vladimír Kroc): Také ukrajinskou po tatínkovi.

Moderátor (Naděžda Hávová): A odkud ten temperament.

Host (Valerie Zawadská): Ano. Čo ja viem? To máte úplně to samé, protože když si vezmu babičku Valerii, to byla maminčina máma ta vychovávala 18 dětí s dědečkem Janem, který bohužel už v roce 68 zemřel. Mě bylo deset a tam právě jsou ti předci do Maďarska, tak tam možná nějaký ten temperament. No a zase táta na východním Slovensku, babička Katarína ta vychovávala 15 dětí dokonce sama od čtyři a čtyřicátého, protože dědeček za války umřel, tak tam možná taky bude ten temperament po babičce Katarině. Protože dědu jsem teda nezažila.

Moderátor (Vladimír Kroc): A po kom ten hlas? Po cigaretách?

Host (Valerie Zawadská): Určitě, ale hrozně se opičím po Věře Galatíkové.

Moderátor (Vladimír Kroc): Mít ty zkušenosti, které máte dnes a vědět, co vás čeká, chtěla byste znovu jako malá holka věnovat se herectví?

Host (Valerie Zawadská): To je vždycky pro mě hrozně těžká otázka. Vůbec netuším, ale pravděpodobně bych něco podobného dělala. Chtěla jsem být kantorkou, chtěla jsem být vychovatelkou v dětském domově, kde bych si zřídila právě divadelní kroužek. Já mám za sebou absolvování kurzu režie v 15 letech. To je úplně něco hrozného. Já jsem teda vypadala v 15 na 25, protože jsem měla 76 kilo živé váhy, takže mě všichni brali jako staršího partnera. Takže mě nechali absolvovat ten kurs režie. Vzpomínám si, že jsem nejenom režírovala, ale i hrála hlavní roli v Horníčkově hře Dva muži v šachu. Samozřejmě, že mi kolegové pomáhali z amatérského divadelního souboru v Loučné nad Desnou, ale taková drzost ve mně prostě byla.

Moderátor (Vladimír Kroc): Já si vzpomínám, že vám skáču do řeči, že jste, pokud se nepletu, měla první roli a teď si nemůžu rychle vybavit, ale byla to mořská.

Host (Valerie Zawadská): Byl to král v pohádce Sůl nad zlato. Ano, ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Kolik vám bylo tehdy?

Host (Valerie Zawadská): Mě bylo 12. Tak ta kila tam prostě byla a vím, že to bylo protože kluk, který tu roli původně měl hrát, tak neuměl pohrozit prostě ukazováčkem tak jak si přál pan režisér Zdeněk Keprda. To jméno si budu pamatovat do smrti. Bohužel, už dávno není mezi námi. Ale já jsem to uměla, byla jsem možná víc drzá, posluchači to neuvidí, ale on neuměl prostě zahrozit na tu mouchu, která krále obtěžuje v pohádce Sůl nad zlato. Když už Maruška je dávno pryč. A já jsem trošku záviděla holkám, že teda mají ty tvářičky červený, namalovaný rty a modro na očích a já jsem dostala nalepený fousy na gumičku a taková jsem byla trošku nešťastná. Nicméně jsem ráda, že jsem aspoň tímhle tím začínala. Protože já jsem původně v tom souboru stála za paravánem a měli jsme hrát loutkové divadlo a to mě hluboce nebavilo, protože na mě nebylo vidět, že.

Moderátor (Naděžda Hávová): Co bylo dřív, herectví nebo recitátorství mimo jiné jste jako studentka zvítězila ve Wolkerově Prostějově.

Host (Valerie Zawadská): Wolkerův Prostějov to byla pro mě tři vzácná vítězství za sebou 15, 16, 17 let když jsem studovala v Šumperku na gymnáziu. Byla jsem na sebe hrozně pyšná, že jsem byla schopná se nejenom naučit ty dlouhé básničky, ale že prostě někdo poslouchal teď jenom mě. To bylo nádherný, protože jako malá holka jsem si hrávala v těch Jeseníkách sama. Chodila jsem za tátou na pastvu. Táta pásl krávy, já mu nesla nějakou svačinku. Vždycky jsem si vzala z domu nějakou deku, nebo něco takového. Našla jsem holubí pírko, vetkla do vlasů, ale nebyla jsem pozor, nějaká Rybana, nebo Čoči, to ne. Tím je prozrazeno, že mí nejoblíbenější hrdinové byli Vinetu a Old Saterhand. Ale nebyla jsem ani Vinetuem, ani Old Saterhandem, ale hrála jsem si na Sama Hopkinse, to mě zůstalo do dneška.

Moderátor (Naděžda Hávová): Abychom zůstali u té poezie.

Host (Valerie Zawadská): U té poezie, hned se k tomu vrátím.

Moderátor (Naděžda Hávová): Máte nějakého oblíbeného autora? Vůbec čas číst poezii ještě dneska, popřípadě nějakou oblíbenou básnířku?

Host (Valerie Zawadská): Mám. To víte, že mám. Já mám teď za sebou hrozně hezký víkend. V sobotu jsem byla v Přelouči, právě na předávání cen Františka Filipovského jako jedna z porotců, která rozhodovala letos i vloni o udílení cen. A v neděli proběhly, respektive pátek, sobota neděle, ale já jsem měla program v neděli, proběhli Seifertovi Kralupy. Takže setkání s poezií nádherné a hlavně s poezií i amatérských autorů.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je zájem o poezii vůbec ještě ze strany čtenářů?

Host (Valerie Zawadská): Já si myslím, že ano. To si někdo kdo rád čte, tak si to nenechá vzít. Já se vracím léta a v podstatě od těch gymnaziálních let ke svým základním třem, čtyřem autorům, což je Jan Skácel, Oldřich Mikulášek, Marina Cvetajevová, hned musím přidat ještě Annu Achmatovovou, prostě ruské básnířky miluju. A pak je to taky ještě Jiří Orthen.

Moderátor (Vladimír Kroc): Recitujete klukům doma básničky, nebo radši mají pohádky?

Host (Valerie Zawadská): Nerecituju. Pohádky ty už jsme opustili, protože přeci jenom deset a půl a sedm let už jsou dostatečně velcí, ale přečetli jsme všech 5 dílů Haryho Pottera před spaním nahlas. Takže možná ten můj hlas není jenom díky vykouřeným cigaretám, ale i díky častému tréninku. Samozřejmě máme přečteného Vinetoua, takže s radostí jsem si zahrála Sama Hopkinse teď po letech, aspoň v té posteli u knížky. No a momentálně čteme Pána prstenů, tedy první díl. Jsme u prvního dílu u Hobita a tak tam se člověk může taky tak jako hezky zahrát.

Moderátor (Vladimír Kroc): Po nějakých šesti letech, když se teď vrátíme zase k divadlu, jste odešla z Městských divadel pražských, kde jste byla tedy v angažmá. Proč je pro vás lepší být na volné noze?

Host (Valerie Zawadská): V Městských divadlech jsem strávila téměř 7 sezón, ale k 1. lednu, já jsem špatně počítala na začátku našeho povídání. K 1. lednu 94 jsem se rozhodla po změně vedení v Městských divadel pražských, že raději půjdu na volnou nohu ,než abych byla, jak říká hezky můj starší syn Honza: Maminko, já nechci být ovládán, rozumíš mi? Tak než abych byla takzvaně ovládána, abych musela čekat na roli, co mi vlastně kdo přifaří a ta volná noha je pro mě na jednu stranu hrůzostrašná. Ale na druhou stranu ten pocit nádherný svobody, že můžete vybrat s kým budete pracovat, s kým budete jezdit na zájezdy, s kým se budete potkávat právě u té nejkrásnější činnosti, kterým divadlo pro mě je bezesporu. Tak to je nadevše, prostě ta svoboda.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takhle to zní moc hezky, ale v reálném životě to vždycky bývá složitější, protože ne vždycky si můžete vy svobodně vybrat také musí k tomu nahrávat ty okolnosti.

Host (Valerie Zawadská): Přesně tak.

Moderátor (Vladimír Kroc): Teď se třeba stalo, vy jste mi říkala, že vlastně to těhotenství nejenom vaše ovlivnilo svým způsobem váš život.

Host (Valerie Zawadská): Určitě. Těhotenství kolegyně Verunky Žilkové ovlivnilo můj život právě před rokem, kdy mě Honza Hrušínský zavolal, že Verunka zkolabovala, je těhotná, nebude moct hrát, jestli bych si nepřečetla text, který právě chystají do divadla Na Jezerce. A měla jsem zrovna ten den 2 hodiny volna mezi dvěma dabingovými studii, tak jsem řekla ano, využiju to smysluplně ne někde koukat na šatičky, botičky a kabelčičky. Mě to stejně moc nebaví chodit po obchodech, je to jenom v případě nutnosti. Takže jsem jela do divadla Na Jezerce, kde už na mě čekal principál Honza Hrušinský s Miluškou Šplechtovou a s režisérem představení Lukášem Hlavicou. A dali mi text, do večera jsem poslala SMSku výborně, beru. No a za 6 týdnů byla premiéra.

Moderátor (Naděžda Hávová): Takže v současné době vás můžeme vidět v divadle Na Jezerce v anglické komedii Alena Egberna Nadílka. Povězte nám něco o té hře.

Host (Valerie Zawadská): Je to krásné setkávání tří manželských párů v různých společenských postaveních. Prožívají vánoce. Shodou okolností vždycky se ty vánoce odehrajou v jedné, druhé, ve třetí rodině v kuchyni. A tam může vznikat spousta komických i tragických situací. Přijďte se podívat.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dobrá, bereme to jako pozvání od Valerie Zawadské. Po písničce v pořadu Dva na jednoho pokračujeme.

Moderátor (Naděžda Hávová): Český rozhlas 1-Radiožurnál, pořad Dva na jednoho. Naším hostem je dnes herečka Valerie Zawadská. Já začnu trošku z jiného soudku. Nebudeme se teďka chvilku povídat o herectví, ale o tom, že na mateřské s vašimi kluky, nebo respektive na otcovské byl váš muž, když byli vaši kluci menší. Není to příliš obvyklé. Jak jste ho přemluvila?

Host (Valerie Zawadská): Já jsem ho vůbec nepřemlouvala. Prostě v životě jsou situace, do kterých se dostanete možná dány osudem a nebo sami se do nich dostáváme, to ať si každý posluchač přebere po svém. Ale stalo se, že muž tehdy ukončil pracovní závazek v divadle Na zábradlí a nevěděl kam co a zrovna v té době řekl: No tobě není špatně jenom protože opravujeme byt čtvrté kategorie někde na Smíchově a že jsi unavená, ale ty už jsi těhotná. Nevím, jak to ten můj chlap poznal, ale byla to pravda. Je to už tak strašně dávno, 11 a půl roku. A tak nějak to vzniklo, protože jsem v té době dabovala seriál Dynastie a musela jsem prostě dabovat, protože se to vysílalo. Tak 10 dní po porodu už muž s kočárkem přidrandil do studia tehdy ještě ve Vladislavce, přivezl mi Honzíka na kojení a já jsem mezi několika díly prostě nakrmila dítě. A tak to prostě vzniklo, nezpěčoval se, já jsem byla ráda, že nebudu muset shánět žádnou hlídačku, tetu, babičku a že prostě to dítě bude s tatínkem. Mělo to teda a má pro mě aspoň strašně velkou výhodu. Honzík si velice krásně hrál. Uměl vyprávět pohádky, je nádherně fixovaný na taťku. No a u Románka se situace v podstatě opakovala. Protože jsem dostávala dostatek pracovních příležitostí v té době, tak nebyl problém.

Moderátor (Vladimír Kroc): Už se nějak u kluků začínají projevovat geny? Budou spíš k divadlu, nebo spíš po otci k muzice?

Host (Valerie Zawadská): Možná, že Honzík víc k muzice. Včera mě potěšil, protože hrál nějakou skladbičku Elvise Presleyho a pak nalistoval v tom zpěvníčku: Mami, až se tohle naučím, tak to bude pro tebe. Neuhodnete, co to je. Vinetou, tam v horách. Já to ani neumím teď zazpívat, protože jsem se sama dojala, ale moc mě to potěšilo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Jak si teď užíváte slávy díky seriálu Rodinná pouta?

Host (Valerie Zawadská): Všechna sláva, polní tráva. To je moje oblíbené heslo.

Moderátor (Naděžda Hávová): Já jsem se dozvěděla, že prý na vás děti na ulici kvůli, že se vás děti na ulici kvůli roli Růženy Kudláčkové bojí.

Host (Valerie Zawadská): Nebojí se mě. To se stalo jednou jedinkrát. Byl to nádherný pro mě zážitek. Asi pětiletá holčička někde jsme jeli na zájezd s druhým divadelním představením s Druhou kapitolou a zastavili jsme někde na kafi a tam holčička stála s vytřeštěnýma očima: Mami, mami Růžena já se jí bojím. Ono se to nedá moc zahrát přes ten mikrofon. Prostě ty velikánský hnědý kukadla, tak jsem si s ní asi 10 minut povídala a už se mě nebojíš? Ne, ne, děkuju za podpis. Mami, ta je fajn. Takže byl to jenom jeden příklad. Ale jestli můžu jedinou větu. Když si třeba děti, já nevím, ty pubertální 12, 13, 14 ve škole kam chodí oba kluci, v Řepích ve škole Jana Wericha uvědomili, když jim to doklaplo, kdo to ráno nenalíčený, zamaskovaný do brýlí v kšiltovce vodí ty děti, tak jim to třeba za měsíc doklaplo a nesměle pokřikujou Růžena, Růženo, Růženo. Ty vole je to ona, fakt je to ona.

Moderátor (Vladimír Kroc): Jak to berou vaši synové? Sportovně.

Host (Valerie Zawadská): Já si myslím, že to nějak neprožívají.

Moderátor (Naděžda Hávová): Taky se proslýchá, že si roli doplňujete vlastními hubatými replikami.

Host (Valerie Zawadská): Mám to povoleno od Kateřiny a Jitky Bártů od autorek scénáře, protože než jsem podepsala smlouvu, tak jsme si asi 2 hodiny povídali a padli jsme si tedy hodně do noty. A já jsem říkala, já mám ráda taková ta rčení, která hodně často používám, můžu když tak? No pokud to tam bude sedět jako prdel na hrnec, musím to říct, tak to tam přidávejte.

Moderátor (Vladimír Kroc): Tak to je i takové ministerské rčení, poslední dobou. Já myslím, že to tady mohlo klidně zaznít. Takže si doplňujete svoji roli. Ale pojďme ještě zase zpátky k tomu divadlu, protože by asi nebylo spravedlivé mluvit jenom o divadle Na Jezerce, protože když jste mluvila.

Host (Valerie Zawadská): Určitě ne. Zmínila jsem už Druhou kapitolu.

Moderátor (Vladimír Kroc): O té svobodě, tak to si taky užíváte.

Host (Valerie Zawadská): To bylo hrozně krásné setkání s režisérem Petrem Hruškou z divadla Na prádle, kde jsme i zkoušeli v divadelní společnosti AP prospert. Což je společnost Lexy Pišky jsem dostala nabídku na hlavní roli a nádhernou ve hře Niela Simona Druhá kapitola a po 23 letech kdy jsem skončila DAMU, jsem se na jevišti potkala se svým spolužákem Davidem Prachařem v roli partnerské, milenecké. Mám to představení strašně ráda a další dvojici dělají nádherně Martina Hudečková a David Matásek. Jezdíme po vlastech českých a jednou za měsíc hrajeme v divadle Bez zábradlí v Adrii Karla Heřmánka.

Moderátor (Naděžda Hávová): Vy máte dokonce i zkušenost ze zahraničního filmu. Jaká byla?

Host (Valerie Zawadská): Když si můj muž jednou v novinách přečetl erotický film Venušina délta. Mámo, tys hrála v nějakém pornu? Teď tam padala další jména, posluchači možná někteří budou vědět která, nebudu jmenovat, tak jsem se vyděsila a říkám: Pro Boha v životě nikdy, co blázníš, ukaž co to je? Tak jsem vydržela do půl třetí do rána a když jsem se uviděla ve dvou záběrech, coby domovnice u telefonu, která křičí na nějaké mladé povykující chlapce a děvčata jak běží ze schodů, tak jsem řekla, aha. Tak to já vůbec nevím, že to byl erotický film, ale moc dobře si pamatuju, že jsem tehdy byla, čekala na place 16 hodin. Točilo se na Malé straně, byla tam příšerná zima, prach. Kde jsou ti američtí filmaři se svými karavany a nevím jakým servisem? Prostě tehdy jsem to odnesla velice těžkým nachlazením.

Moderátor (Vladimír Kroc): Ale máte ten film ve filmografii. Ono to zas vypadá dobře když je tam zahraniční film.

Host (Valerie Zawadská): Ano, Zawadská hrála v erotickém filmu.

Moderátor (Vladimír Kroc): To jsem nečetl. Co dabing? Já mám pocit, že to je taková nevděčná disciplína v tom smyslu, že v ideálním případě si divák vůbec neuvědomí, že třeba Pegi v seriálu Ženatý se závazky mluví Zawadská.

Host (Valerie Zawadská): Protože jsem si tam strašně ráda a se svolením režiséra Mirka Saice dovolila takzvané intonační hody. Teď mluvíme všichni tři absolutně normálně. A nemůžeme a nepoužíváme absolutně takové intonační hody nahoru dolu a co ty si myslíš miláčku a Éle. Tak to bychom v civilu pravděpodobně nedělali. Ale tady to pro mě byla krásná příležitost si takhle zahrát.

Moderátor (Naděžda Hávová): Je nějaká role, na kterou zvláště ráda vzpomínáte? A teď mám na mysli v dabingu třeba Claudii Kardinálovou v Tenkrát na západě.

Host (Valerie Zawadská): To je pro mě základní film. To už ve všech možných rozhovorech zmiňuju. Už si říkám, už je to i trapné, ale každopádně ten film mám za prvé hrozně ráda a jsem pyšná, že mě tehdy Olga Való svěřila tuhletu roli.

Moderátor (Vladimír Kroc): Když už se také obracíme třeba na skok vždycky na začátek, tak mě by zajímalo, určitě to bude zajímat i některé posluchačky, kdy jste začínala jako elév v Šumperku a vy jste sama se zmínila o tom, že jste měla pocit, že máte nadváhu. Prý jste tehdy za 10 měsíců zhubla 17 kilo. Jak to bylo tehdy?

Host (Valerie Zawadská): Ano. Bylo to úplně jednoduché, protože jsem nastoupila za velice minimální plat jako elévka do šumperského divadla díky tehdejšímu řediteli Vladimíru Švabíkovi. No a ten plat určitě nestačil na to, aby člověk denně se stravoval někde v restauračních zařízeních na to, abych si vařila sama taky nebyl čas. Protože v podstatě divadelní život mi převrátil úplně rozvrh časový všeho. Takže málo peněz, málo jídla, spousta pohybu a já se přiznám, já si pamatuju, že jsem velice ráda a často chodila tancovat. Takže v 10 skončilo představení, do 11 se třeba ještě sedělo v klubu, povídalo. No a o půl 12 už jsem byla někde v tančírně a do 2, do 3 jsem prostě si užívala.

Moderátor (Vladimír Kroc): Takže to byste mohla o tom mohla napsat knihu. Dieta, komedie Zawadské.

Host (Valerie Zawadská): Hubneme pohybem. Ale to je otázka vnitřního rozhodnutí. To ať si každý prostě se rozhodně sám, nepomůžou žádné pilulky.

Moderátor (Vladimír Kroc): Zdá se, že to přišlo samo.

Host (Valerie Zawadská): Pohyb a necpat se.

Moderátor (Naděžda Hávová): A jak je to teď? Také večery v tančírně?

Host (Valerie Zawadská): Kdepak, já tančím kolem svých 3 chlapů.

Moderátor (Vladimír Kroc): Vy jste nedávno s Pavlem Dobešem se stala kmotrou malého orangutana v ZOO Dvůr nad Labem.

Host (Valerie Zawadská): Ano.

Moderátor (Vladimír Kroc): Proč zrovna tato zvířata?

Host (Valerie Zawadská): Protože zrovna tato zvířátka prostě měla být pokřtěna v zoologické zahradě Dvůr králové nad Labem a bývalá pracovnice Českého rozhlasu Jana Myslivečková, doufám, že se nebude zlobit, že jí zmiňuju, je přes rok už tiskovou mluvčí právě zoologické zahrady ve Dvoře. Takže mě zavolala, jestli bych měla čas a já jsem to s velikou radostí přivítala, protože takový zážitek jaký mi tam připravila ona a paní ředitelka, to bylo něco neskutečného. Jenom řeknu, nejenom že jsme nakrmili ty orangutánky nějakýma banánama, který jsem jaksi k tomu křtu dovezla, ale vedle byli šimpanzi a ty chtěli taky. Já od té doby, bylo to koncem srpna vím jaké to je, když někdo řekne, co řveš jak pavián, nebo neřvi jak opice. To byste museli vidět. Ty šimpanzi se prostě mlátili do hrudního koše, levou prackou a pravou natahovali a v tý hubě už měli nacpaný 3 banány, úžasný zážitek.

Moderátor (Naděžda Hávová): Mluvíte o zvířatech s láskou. Máte taky nějaká doma?

Host (Valerie Zawadská): Kdepak nemáme, protože bydlíme v paneláku a mladší syn má jemný náběh na nějakou alergii na astma, pravděpodobně po mém muži. Doufám, že už se to nebude dál zhoršovat. Takže jsme raději zvolili pouze rybičky.

Moderátor (Naděžda Hávová): Tak zvířata přece jenom jsou.

Host (Valerie Zawadská): Abychom to přežili. A já, protože jsu z dědiny a na té Moravě jsme vždycky měli králíky, slepice, táta pěstoval holubi, měli jsme doma jednu dobu i krávu, pak táta kdysi dělal v lese, tak byli koně doma, ovce na vlnu prostě a pejsci, samozřejmě. Ale ti psi nikdy nesměli do domu.

Moderátor (Vladimír Kroc): Dívám se na hodiny. Musíme se loučit. My bychom si s vámi rádi povídali i dál. Příjemně oslavte ty dnešní narozeniny a děkujeme za to, že jste přišla.

Host (Valerie Zawadská): Moc děkuju.

Moderátor (Naděžda Hávová): Hostem pořadu Dva na jednoho byla žena, která tvrdí: Život není test, ale experiment, proto je třeba zkoušet stále něco nového. Herečka Valerie Zawadská, díky, ať se vám daří.

Host (Valerie Zawadská): Děkuju, krásný den.

Moderátor (Vladimír Kroc): Příjemný poslech dalších pořadů Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu přejí Naděžda Hávová a Vladimír Kroc.

	- Vladimír Kroc, Naďa Hávová -	>>

Zavřít okno.