Moravec. Nedokážu úplně odpovědět, v čem je pro mě tahle práce důležitá. Zřejmě v tom, že mi dává to, po čem podvědomě touží každý starší člověk a to potkávat se s mladými lidmi. Je důležité neztratit mezigenerační kontakt, aby si mezi sebou lidé více rozuměli.

A baví vás učení?
Určitě, jinak bych tu nebyla. Jakmile mě něco nebaví, tak z toho pomalu vycouvám.

Máte národnostně hodně zamotané kořeny, projevuje se to ve vaší povaze?
Koluje ve mně polská, maďarská, ukrajinská a slovenská krev. Možná kvůli těmhle kořenům jsem tak temperamentní a pořád potřebuji být v akci. Chvíli neposedím.

Ve vztahu jste hádavá?
Ne, to vůbec ne. Nesnáším hádky, vyčerpávají mě a unavují. Když se ke konfliktu schyluje, tak buď ustoupím, nebo odejdu.

Vyrostla jste na venkově, chybí vám příroda v Praze?
Nechybí, protože když se chce člověk dostat do přírody tady ve městě, tak může. Že člověka často přemůže lenost a skončí raději někde v kavárně, je věc druhá. Mám velikou radost, že se nám podařil koupit chalupu, kam už skoro šest let jezdím. Ale je to po všech stránkách náročné.

Vedle herectví vás proslavil především dabing. Co je na něm nejtěžší?
Jako na každé práci být dobře připravený. Když to dělám takových let, tak mi to těžké nepřipadá. Ale najednou přijde role, kdy má herečka opravdu silné emoce, nebo dabuji skvěle zahrané Shakespearovy hry . Namluvit to umí každý, ale zahrát to dobře, je náročné.

pitomec a celá atmosféra je narušená. Seriál má skvěle napsaný scénář, krásné obsazení, výborného režiséra, takže ho můžu jen doporučit.

Pracujete stále na volné noze, je to náročné?
Už od roku 1994 a musím říct, že je to náročné pořád. Jakmile nemám práci, tak jsem nervózní a celá nesvá. Právě proto jsem ráda, že jsem přijala začala učit na konzervatoři a nemám čas na to myslet.

Zvládáte si sama organizovat čas?
Několikrát se mi nabízeli různí manažeři, ale přišlo mi to naprosto zbytečné a tu potřebu zatím nemám.

Jste hospodyňka?
Nevím, jestli úplně ta pravá hospodyňka z knížek, ale snažím se. Když jsem na zájezdech, nebo toho mám moc, tak u nás vaří chlapi a postarají se oni. Což je fajn.

Váš partner zůstal se syny na mateřské místo vás, ale před patnácti lety to ještě moc normální nebylo. Dívali se na to lidé tehdy kriticky?
Tenkrát ano. Když jsem to šla nahlásit na úřad, tak to paní úřednice nedokázala vůbec pochopit a dokonce nám 10 měsíců vůbec nevyplácela mateřský příspěvek. Tak jsem na ten úřad musela chodit pořád častěji, než jim konečně došlo, že tohle zákon nezakazuje. Ale s tím, že by mě někdo kritizoval, že jsem proto špatná matka, jsem se naštěstí nesetkala.