| |
| |
|
Valérie Zawadská -
rozhovor. |
|
(časopis Šternbersko,
prázdninové číslo 14/2006, 17.6.2006) |
|
|
|
|
|
|
|
|
| |
 |
Otázka
kontaktní. Na Šternbersku víme, že jste se tu narodila a ještě
před nedávnem jsem tu historii zhruba věděl také já. Totiž
věděl; slyšel jsem ji vyprávět Vás kdesi v rozhlase. Dnes se
ale musím zeptat nejen za čtenáře; kdo nebo co způsobilo, že
jste přišla na svět právě ve Šternberku?
To, že jsem přišla na svět, způsobili mí rodiče Helena a Petr,
kteří bydleli s mou sestrou Annou v Pohořanech u Olomouce.
Protože v čase mého narození právě malovali v porodnici v
Olomouci, tak maminku sanitka odvezla do Šternberka. |
| |
|
|
|
| |
Promiňte, ale divadlo
jste podle všeho hrála ještě před tím, než jsem já vlastně začal
vnímat dění ve Šternberku, proto se chci zeptat; představila jste se
někdy v jedné ze svých nesčíslných rolí také šternberskému publiku?
A kdyby ne, pak jak se hraje na výjezdních představeních do maloměst
takto řečených? Lze z pódia poznat, v jaké části republiky právě
jste (z tváří diváků či z vaší zpětné vazby k nim)?
Je mi to líto, ale ve Šternberku jsem zatím nehrála. Neberte to jako
aprílový žert, ale 1. dubna budu hrát v Šumperku hru Neila Simona
II.kapitola, kde by případní šternberští diváci mohli vidět také
Martinu Hudečkovou, Davidy Matáska a Prachaře. A jak se nám hraje
před publikem mimopražským? Skvěle. Diváci jsou většinou vstřícnější
a vnímavější, ale nedá se poznat jestli hrajeme pro moraváky nebo
západočechy. . .
Čím byste si dnes nejspíše vydělávala na živobytí, kdybyste se na
základní škole v Loučné nad Desnou nepřihlásila do pěveckého a
recitačního kroužku? A dále; na gymnáziu jste, podle údajů z Vašich
webových stránek, už založila divadelní kroužek, jak se stalo, že
jste našla sama sebe v aktivitě, že jste takříkajíc vzala osud do
rukou?
Těžká otázka. Kdysi jsem chtěla ředitelovat nějakému dětskému
domovu, kde bych si založila vlastní divadelní soubor a režírovala
bych. A odpověď na druhou část otázky bych hledala ve hvězdách. . .
Co žene lidi za svým cílem – láska, touha, snaha něco dokázat? Ať už
mne hnalo cokoli, jsem šťastná, že dělám práci, kterou mám ráda.
Jste pracovně jistě v jednom kole, najdete si vůbec ještě čas na
klidné posezení s přítelkyní u kávy?
Ráda bych toho času měla víc, ale stejně bych ho především věnovala
rodině a pak teprve kamarádkám.
Máte dva synky, myslíte si, že by jednou také mohli vykonávat
Vaši profesi? Jaké postavy byste jim přála ztvárnit?
Miluji citáty a jeden z mých oblíbených zní „Myslet, znamená houby
vědět.“ Mohu si jen přát, aby měli takové štěstí jako já a dělali to
co je bude zajímat i bavit.
Neustále se pohybujete mezi rozličnými působišti, vozíte si
proto, nebo vozila jste si, domov s sebou?
Domov má každý v sobě. Myslím,že pan Werich říkával, že domov je
tam, kde si pověsí klobouk . . . a ženy si většinou na cesty berou
podobenky svých blízkých, nejsem jiná a tak si ten domov v sobě
hýčkám.
V jednom rozhovoru jste uvedla, že jste strašně ráda na světě.
Ale připouštíte si, herečka neherečka, i lidské neštěstí a tragédii?
Jistěže. Nebyla bych člověkem. Tou neherečkou myslíte mě jako ženu,
mámu. . .? Náš život není jednobarevný, ale raději jsem na světě
radostném a vstřícném, než podlém a zlém.
Co vám herectví a dabing vynahradí? Naučí se herci něčemu od
ztělesněných postav? Šlo by říci, že i přes všechny své dosavadní
role stále poznáváte člověka? Anebo Vás už nic nepřekvapí?
Celý život se mám co učit, jde o to, kolik toho jsem schopna
vstřebat a vnímnout. A to se mi líbí.
Řekněte, existují nedabovatelné postavy a přednašečsky
neinterpretovatelná poezie? Koho ještě z básníků, kromě Skácela a
Mikuláška, ráda čtete?
Nemám patent na rozum a můj rozhled není tak široký, abych dokázala
odpovědět. Mohla bych napsat dlouhý seznam autorů, které mám ráda,
nejen básníků. Ale když poezii nahlas tak se hlásím k Jiřímu
Ortenovi, Marině Cvetajevové, Anně Achmatovové, Seifertovi,
Nezvalovi... A číst mě nebaví letáky a návody na cokoli.
Co znamená cena Týtý pro to děvče z Rudoltic, Loučné nad Desnou a
ze Šumperka?
Mnohokrát jsem děkovala divákům za jejich hlasy a ráda poděkuji za
přízeň i dnes. Bez nich by ta naše práce neměla smysl. Děkuji.
Úspěšný vytížený člověk musí umět také odříci. Svedete říct jasné
ne? A svedla jste to vždy?
Dnes už umím odmítnout, ale trvalo to léta, než jsem to poprvé
zkusila. Myslím pracovní odmítnutí, ale zkuste dítěti na všechno
říct NE. I když i tady dělám pokroky.
Kde a jak se učíte své role? Co Vám pomáhá?
Je to směšné, ale učím se texty většinou v MHD. Doma je to
neproveditelné, protože vidím všechnu tu práci, kterou chci
zvládnout a v divadle už ten text musím umět. Díky bohu, že se
nemusím učit do dabingu.
Pracujete také pro rozhlas. Nedávno mě napadlo, kolik asi
posluchačů mohou mít například rozhlasové hry a kdo je vlastně
poslouchá? Co myslíte Vy?
O tom myšlení jsem už něco naznačila. . . Ráda pracuji pro rozhlas,
ale nenapadlo mně zjišťovat počet posluchačů. Jistě existují
statistiky. Mně potěší třeba paní prodavačka, která pochválí pohádku
nebo poezii. Už tím, že rozhlas poslouchá.
A závěrem - Máte dosud nesplněný sen? Nebo se vám velký sen už
splnil?
Mám, ale neprozradím. A to, že mám zdravou rodinu snad není sen,
někde to je napsáno, že se to má stát a tak to je. Je dobře, že jsme
na světě. I když jsme tady jen na návštěvě a měli bychom se podle
toho chovat. Ať se nám to daří. |
|
|
|
|
| |
 |
|
| |
|
|
| |
|
|
| |
Valérie Zawadská |
|
| |
Datum narození: 19.09.1958 |
|
| |
Místo narození: Šternberk |
|
| |
Znamení: Panna |
|
| |
http://www.valeriezawadska.wz.cz |
|
| |
|
|
| |
Absolventka pražské DAMU,
několikanásobná vítězka ankety TýTý o nejoblíbenější dabérku. |
|
| |
Působila v divadlech v Šumperku, Chebu a Městských divadlech
pražských, od roku 1994 je na |
|
| |
volné noze. |
|
| |
Hrála v řadě televizních inscenacích a seriálů. Z těch posledních
připomeňme:Saturnin, Na lavici |
|
| |
obžalovaných
justice, Případ detektivní kanceláře Ostrozrak, Černý slzy nebo
Kobova garáž. |
|
| |
|
|
| |
|
|
| |
- Eva Marxová a
Stanislav Černý - |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| |
| |
| |
| |
|
|
