Oficiální webové stránky Valérie Zawadské.

Snad nikdy jsem ji neviděla zamračenou. Pokaždé září pohodou, vždycky je o čem si povídat. A tak, když se s Valérií sejdete, vadí vám, že čas strašně rychle utíká...

Jaký je váš recept na pohodu?
S radostí vyslechnu bolesti druhých a tak zjistím, že na tom nejsem až tak špatně. Občas se zbytečně nervuju, ale naštěstí nemusí přijít nic velkého, žádná rána, aby se člověk vzpamatoval a řekl si: proč se nervuješ, vždyť jsi na světě jen jednou, na návštěvě, tak si to trochu užij a zpříjemni i druhým.

Co vás vytočí?
Vždycky mě vytočí, když musím pětkrát nebo desetkrát říkat svým synům nebo i svému chlapovi, aby udělali to či ono. Myslím si, a to je můj velký omyl, že chlapi vnímají. Není to pravda.

Přesvědčujete se, že mužský svět je jiný?
Ano je, zásadně. Vím, že když potřebuju, tak jsem schopná současně péct kuře, připravit si bramborový knedlík a zelí a mezitím ještě vytřít podlahu v kuchyni a utřít prach na poličce. Chlap by jenom pekl kuře.

Co byste z mužského myšlení ráda měla?
Možná právě to, o čem jsem mluvila. Ráda bych dělala jen jednu věc. Zatím to vypadá úplně jinak. Čtu knížku a najednou mě napadne, jestli jsem umyla vanu. Postupem čau jsem se už trošku naučila, že práce není zajíc, že mi neuteče, takže holt když nemám umytou koupelnu dnes, udělám to ráno. Nestrhnu se.

Vloni jste koupili chalupu . . .
Máme ji krátce, takže opravujeme a upravujeme.

Je z vás chalupářka?
To mi určitě nehrozí, aspoň ne v tom smyslu, co si pod chalupařením představuju. Zkrátka, práce se musí udělat. Všichni jsme na chalupě šťastní. Kluci si můžou hrát a blbnout venku. Chalupa je místem relaxace. Cítím se tam doma. Mám pocit, jako bych tam už někdy žila.

Takže si užíváte. . .
Klukům jsem koupila stan. Moje dětství bylo o tom. Máma nám pořídila stan, spaly jsme tam se sestrou za celé prázdniny jen asi dvakrát, ale důležitá byla ta možnost. Kdykoli jsme tam mohly jít spát. A tento nádherný pocit, který pořád mám v sobě, jsem chtěla dopřát i svým klukům. Takže už jsme po veliké přípravě spali ve stanu. Před usnutím jsme měli krásné povídání. Jedenáctiletý Honza začal tím, že má někdy pocit, jakoby někde už byl. Skončil u otázky, jestli je možné, aby se člověk vracel v duších někoho jiného na svět. Prostě mluvil o reinkarnaci.

Překvapilo vás to v jeho věku?
Vůbec ne, protože hodně čte. Jestli je něco na slovním spojení: já se v něm vidím, tak tady to funguje naprosto přesně. Byl to nádherný zážitek. Mladší, osmiletý Románek, je zase nadšený z bazénu. Koupili jsme ten nejobyčejnější, nafoukli jej, napustili a Románek je ve svém živlu. Já jsem ranní ptáče, vstávám kolem šesté a i na chalupě mám svoje ranní rituálky: kafíčko s mlíčkem, cigárko, noviny, vyluštím křížovku. A taky mám dopoledne nejvíc energie. Můj chlap naopak k večeru, kdy my už padáme na pusu a chceme odpočívat. Na chalupě jsem za dvě noci přečetla Šifru mistra Leonarda. Byla jsem z toho naprosto nadšená. Taky mám spoustu detektivek, takže čtu a čtu a kluci si pouští filmy. Milují Četníky a Fantomase, řežou se smíchy a já si vedle v klidu vychutnávám četbu. Je to nádherné. Nezažila jsem to snad už devět let.